„klinika“

11. 01. 2019 6:31:55
Ve čtvrtek dopoledne poté, co jsem v práci na chvíli zavítala na webové stránky seznam.cz, zaznamenala jsem zprávu o exekučním vyklízení žižkovské nemovitosti nazývaném Klinika.

Zaujal mě záběr na plachtu umístěnou na budově Kliniky s jakýmsi rudým zubem obtočeným hadem s hlavou zvrácenou dozadu, co vypadal, že jeho dny jsou pomalu, ale jistě sečteny. Zřejmě šlo o pokus zpodobnění Aeskulapovy hole. Že by žižkovská parodie na zdravotnictví? Nikoli. Nýbrž takzvané Autonomní sociální centrum. Kdysi dávno opravdu bývalé zdravotnické zařízení.

Při letmém pohledu na živý přenos upoutali mou pozornost: nápis Klinika léčí, exekutor domáhající se vstupu do objektu, rozjaření aktivisté (všechno až na výjimky teenageři či lidé lehce nad dvacet, ne více), další přifaření občané, rozjuchaní školáci na střeše, rovněž lehce rozjuchaná zástupkyně aktivistů, osoba, která na první pohled vypadala jako pomatený kněz rozhazující rukama (jeho projev jsem opravdu nestihla vstřebat, neb jsem musela někam odběhnout a i kdybych nemusela odběhnout, asi bych jej plně nedocenila; ať se čtenář nenechá mýlit, vím, o koho šlo), bezďáci poflakující se kolem, novináři.

Již dříve jsem ve spojitosti s Klinikou zaznamenala v médiích spory aktivistů okupujícími tento prostor a Prahou 3 a dále pak také snad, že jakási fluidní nadčasová supergeniální bytost transgenderového ražení přináležející k tomuto místu, měla prý snad znásilnit či pokusit se o znásilnění jiných tam dlících aktivistek. Čas je holt občas potřeba nějak vyplnit. Nebo to celé patřilo k lokálním kulturním akcím a já to ve své omezenosti prostě nepobrala nebo šlo jen o klasickou fake news.

Až ve večerních hodinách jsem zavítala na server Aktuálně.cz, kde jsem si se zájmem přečetla komentář od Martina Fendrycha Klinika squatterům nepatří, ale vlastnické právo není fetiš, mají pravdu. Pan Fendrych zde míchá umně demagogickým způsobem dohromady tři různé věci, a to dům (přesněji nemovitosti) náležící Státní železniční dopravní cestě, který obývá, resp. okupuje ona takzvaná Klinika, snahu snížit náhradu za komunisty ukradené církevní vlastnictví a dluhy často malých částek, jež časem obludně, nesplatitelně narostly a zničily statisícům lidí život. Aniž bych se pouštěla do podrobnější polemiky, z vnějšího pohledu náhodného pozorovatele mám určité pochybnosti o tom, že „lidé z Kliniky“ o objekt opravdu odpovědně pečovali, jak vehementně argumentuje pan Fendrych, i když pro určitou skupinu lidí skutečně tento objekt mohl představovat podnětné kulturní centrum (pozn. – nyní bez ironie). Mimo jiné mi Fendrychův komentář trochu zavání nesympatickým zneužíváním Patočkova odkazu, ale mohu se samozřejmě mýlit. Se zájmem jsem rovněž vyslechla na tomtéž zpravodajském serveru interview s místním aktivistou, z něhož mě zaujalo zvláště to, že by Správa železniční dopravní cesty (dále jen SŽDC) jakožto současný vlastník objektu tak řečené Kliniky neměla jednat s občany, pozn. s aktivisty, se kterými se evidentně nelze normálním způsobem domluvit, pokud nejsou splněna všechna jejich přání a očekávání, skrze soudy.

V rámci záchrany zbytku ratia a rozestření mlh vlastní nevědomosti, do níž jsem se v rámci zcela náhodného sledování dění ohledně Kliniky dostala, jsem se uchýlila, nikoli nepřekvapivě a nízce (neboť zcela jistě nedosahuji výšin svatého zápalu aktivistů) k příslušné judikatuře vyšších soudních instancí, která je na webu veřejně dostupná a která se týká přímo příslušného objektu, nazývaném (pro mě zcela nepochopitelně) Klinika, resp. sporu vlastníka a příslušných aktivistů.

Pro zajímavost odkazuji na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2018, sp. zn. 22 Cdo 5166/2017 (dostupné na www.nsoud.cz) a usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. IV. ÚS 3419/18 (dostupné na www.usoud.cz), kterým Ústavní soud rozhodoval právě o ústavní stížnosti podané proti jmenovanému rozsudku Nejvyššího soudu.

Fakta případu jsou následující: Aktivisté obsadili v listopadu 2014 delší dobu neužívaný objekt – bývalou plicní kliniku na adrese Jeseniova 786/60, Praha 3 (tj. takzvanou Kliniku či „kliniku“), který byl ve vlastnictví České republiky a správu kliniky vykonával Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Poté, kdy vlastník zjistil, že klinika je nelegálně obsazena, nechal ji dne 9. 12. 2017 Policií České republiky vyklidit. Následně, dne 2. 3. 2015, byla mezi zástupkyní aktivistů (jelikož její kolektiv neměl právní subjektivitu) a vlastníkem uzavřena smlouva o výpůjčce, na základě které mohla stěžovatelka užívat kliniku za účelem provozu autonomního centra. Smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku - s tím, že může být prodloužena vždy o jeden rok; maximální doba výpůjčky byla sjednána na osm let. Smlouva rovněž obsahovala v čl. IV rozvazovací podmínku, podle které mohla zaniknout dříve než uplynutím sjednané doby, za předpokladu, že přejde příslušnost k hospodaření s klinikou na jinou organizační složku státu. Vlastník kliniky po uplynutí prvního roku její výpůjčky smlouvu neprodloužil, stěžovatelka však užívala s dalšími osobami kliniku dále.

Dne 8. 3. 2016 byla u Obvodního soudu pro Prahu 3 podána žaloba o vyklizení Kliniky. Dne 5. 10. 2016 byla mezi Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a SŽDC uzavřena smlouva, na základě níž přešla příslušnost k hospodaření s Klinikou na vedlejší účastnici řízení. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 11. 1. 2017, č. j. 12 C 70/2016-360, uložil zástupkyni aktivistů povinnost vyklidit Kliniku a předat ji do jednoho měsíce od právní moci rozsudku vedlejší účastnici; zároveň rozhodl o nákladech řízení. Nalézací soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť byla naplněna rozvazovací podmínka smlouvy o výpůjčce (byla změněna příslušnost k hospodaření s klinikou) a smluvní vztah založený smlouvou zanikl. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 9. 2017, č. j. 35 Co 227/2017-392, potvrdil meritorní výrok rozsudku nalézacího soudu a změnil nákladový výrok tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; zároveň stejně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání zástupkyně aktivistů není důvodné. Smluvní vztah založený smlouvou o výpůjčce zanikl uplynutím doby jednoho roku dne 2. 3. 2016, od té doby užívá zástupkyně aktivistů (potažmo aktivisté) Kliniku bez právního důvodu, neboť smlouva nebyla prodloužena - k tomu by bylo nutné právní jednání obou účastníků smlouvy. Odvolací soud jen korigoval závěr nalézacího soudu: jelikož nebyla smlouva prodloužena a smluvní vztah zanikl, nemohla být naplněna rozvazovací podmínka podle čl. IV. smlouvy o výpůjčce.

Pokud jde o výše zmiňované rozhodnutí Nejvyššího soudu, z jeho odůvodnění ve stručnosti vyplývá: zástupkyně aktivistů (potažmo aktivisté) nemá (nemají) pro užívání budovy žádný právní důvod, ať už vyplývající ze smlouvy či ze zákona a dále pak, že: „Na stát je v oblasti soukromoprávních vztahů třeba pohlížet jako na kteréhokoliv vlastníka (viz čl. 11 odst. 1 LPS, věta druhá). Není-li tu právní skutečnost, na kterou právní řád (zákon nebo právní jednání) výslovně váže povinnost státu přenechat jiné a konkrétní osobě hmotnou věc nebo její část, kterou organizační složka dočasně nepotřebuje k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti, nemá tato osoba soukromoprávní nárok na přenechání věci do užívání. Uvedený závěr ovšem nepopírá, že i stát (jeho organizační složky) je povinen s majetkem nakládat účelně a hospodárně (viz např. § 14 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.). Porušení této povinnosti podléhá kontrole dodržování povinností stanovených právními předpisy a vnitřními předpisy při hospodaření s majetkem (§ 48 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb.), a je důvodem založení odpovědnosti za škodu a za dodržování povinností při hospodaření s majetkem (§ 46 a násl. zákona č. 219/2000 Sb.). Takové porušení však nezakládá přímý nárok soukromých či jiných nestátních osob na užívání nepotřebné věci. Není-li tu tedy výslovné ustanovení zákona, které individualizuje konkrétní osobu a zakládá jí nárok na užívání věci, příp. odpovídající právní jednání, nemůže soukromé či nestátní osobě vzniknout právo na užívání, které by mohla uplatnit v soudním řízení, byť jako námitku proti vlastnické žalobě na vyklizení této věci. Má-li tato osoba za to, že organizační složka v této souvislosti postupuje v rozporu s citovaným zákonem, může se obrátit na kontrolní orgány uvedené v tomto zákoně; na užívání věci však (vynutitelný) nárok nemá. Je tak třeba rozlišit na jedné straně práva a povinnosti, vznikající ohledně majetku státu v soustavě státních orgánů, organizací a organizačních složek, upravené zákonem č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, a soukromoprávní vztahy fyzických a právnických osob ke státu jako vlastníkovi tohoto majetku na straně druhé.“

Z výše jmenovaného rozhodnutí Ústavního soudu, který mimochodem odmítl ústavní stížnost zástupkyně aktivistů pro zjevnou neopodstatněnost, bych vyzvedla a citovala následující: „Pravidlo, že vlastnictví zavazuje, že nesmí být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými zájmy a že jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem, vyjadřuje obecnou prevenční povinnost vlastníka věci předcházet újmě na zdraví, majetku nebo životním prostředí, stejně jako povinnost předcházet excesivnímu výkonu vlastnického práva na úkor (zejména vlastnických) práv třetích osob. Nelze tím ovšem ospravedlnit bezdůvodné okupování nemovitostí ve vlastnictví jiných subjektů. Jak správně obecné soudy uvedly, je nutné respektovat vlastnictví státu, které má obdobný obsah jako vlastnictví jiných fyzických či právnických osob. Jediným rozdílem je výslovná právní úprava zákona o majetku státu, která stanoví zákonné meze pro hospodaření a nakládání s veřejným majetkem ve vlastnictví státu. Vlastník kliniky, aniž by k tomu měl jakoukoli povinnost, uzavřel na základě autonomní vůle a vstřícně se stěžovatelkou smlouvu o výpůjčce, na jejímž obsahu se smluvní strany shodly. Stěžovatelka proto musela při přiměřené míře obezřetnosti počítat i s možností, že po uplynutí sjednané doby výpůjčky kliniky nebude smlouva prodloužena, a ona tak bude muset kliniku přestat užívat. Navíc vedlejší účastnice řízení (pozn. SŽDC) opakovaně uvedla před obecnými soudy, že hodlá kliniku začít využívat pro vlastní účely. Výkon vlastnického práva v podobě užívání kliniky pro účely činnosti vedlejší účastnice řízení však není možný, je-li klinika bezdůvodně okupována stěžovatelkou a jejím kolektivem. Je rovněž pravděpodobné, že počátku užívání kliniky bude předcházet potřebná rekonstrukce objektu, kterou nelze provést, je-li v budově činné stěžovatelčino autonomní centrum. Podle Ústavního soudu není výkon vlastnického práva spočívající v požadavku na vyklizení bezdůvodně užívané kliniky, kterou chce začít vedlejší účastnice řízení využívat pro vlastní činnost, v rozporu s dobrými mravy ani s čl. 11 odst. 3 Listiny. Nelze tolerovat okupaci cizích objektů bez právního důvodu jen proto, že jsou momentálně nevyužívány - v tom nelze spatřovat meze výkonu vlastnictví. Měl-li by stát v úmyslu sám sebe omezit ve vlastnictví v podobných případech a zlegalizovat takzvaný "squatting", musel by tak učinit cestou legislativních změn.“

Je zřejmé, že v dané věci je nutno chladnokrevně oddělit dvě věci, a to současné užívání Kliniky aktivisty bez právního důvodu a údajnou kulturní a sociální činnost těchto aktivistů, kterou ovšem nemohou ospravedlnit to, že užívají nemovitost bez právního důvodu. Bonmot, že vlastnictví není fetiš (viz aktivisté a příslušný Fendrychův komentář), o tom byl český lid vehementně přesvědčován ze strany vládnoucí moci v období let 1948 až 1989, kdy zde byla ve více fanatických periodách dokonce snaha klasický právní koncept vlastnictví zcela vymýtit a nahradit jakýmsi sovětským konceptem užívacích práv. Vlastníkům tehdy, pokud o své vlastnictví nebyli přímo oloupeni, mnohdy nezbývalo více než takzvané holé vlastnictví, tj. např. jím nemohli disponovat, pokud tedy přežili a pro jistotu nebyli zlikvidováni i fyzicky. O tom, že vlastnictví zavazuje, tj. že představuje pro vlastníka nejen práva, ale i povinnosti, o tom není žádných pochyb. O tom nás opravdu aktivisté přesvědčovat nemusejí. Na to nemají dostatečný morální kredit. A takzvané právo na občanskou neposlušnost patří opravdu jen do říše aktuální aktivistické pocito-nelogie. Při vší úctě k H. D. Thoreauovi. Zajímalo by mě, zda podobně semknutí jako při obraně Kliniky budou aktivisté i při náhradě nákladů exekuce. Bez zajímavosti v daném kontextu není ani tisková zpráva ze dne 10. 1. 2019 uveřejněná na webových stránkách SŽDC (viz www.szdc.cz) nazvaná: Začíná vyklízení budovy bývalé plicní kliniky v Praze. SŽDC neprodleně zahájí nezbytné opravy. Aktivisté ale už na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků s jistotou vědí, že k žádné rekonstrukci nedojde a že budova bývalé plicní kliniky bude chátrat i nadále. Inu, jsou to zkrátka lidé, pro které zítra znamená včera.

Autor: Míša Valtrová | pátek 11.1.2019 6:31 | karma článku: 38.69 | přečteno: 1873x

Další články blogera

Míša Valtrová

Praga Caput Regni a její temný Narcis

Kdysi v jedné tenké knize, plné vzpomínek na školní léta, Vladimír Škutina napsal, že jeden z jeho spolužáků v hodině latinyke zlosti či zoufalství latináře sousloví Praga Caput Regni přeložil jako Praha zničená deštěm.

3.10.2018 v 21:41 | Karma článku: 9.56 | Přečteno: 292 | Diskuse

Míša Valtrová

Kajínek ve službách mimosoudního vymáhání pohledávek

V minulých dnech nejrůznější média informovala o tom, že se náš nejslavnější v důsledku prezidentské milosti na svobodu propuštěný vězeň stal reklamní upoutávkou jedné společnosti zabývající se mimosoudním vymáháním pohledávek.

11.8.2018 v 21:21 | Karma článku: 9.99 | Přečteno: 478 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Štěpánka Bergerová

„Všude takovejch věcí a nikde nic … !“

Řekla rozmrzele žena, probírající oblečení mezi regály, své dospělé dceři a znechuceně vrátila vybraný kousek zpátky na štendr.

22.1.2019 v 22:01 | Karma článku: 9.80 | Přečteno: 200 | Diskuse

Anna Valentová

Jaký má být muž?

Žiletková firma se rozhodla, že nám musí svou reklamou vychovat muže. Mě a věřím, že stále ještě většině žen je bližší jiný typ muže, než jaký nám předkládá Gillette. Jaký?

22.1.2019 v 20:24 | Karma článku: 16.19 | Přečteno: 422 | Diskuse

Filip Vracovský

Černé svědomí v bílém rondonu aneb Ano šéfe trochu jinak

Situace v gastronomii je v ohledu dobrovolného zotročení podstatné části zaměstnanců v sektoru stále ....kulantně řečeno nedobrá.

22.1.2019 v 19:51 | Karma článku: 13.93 | Přečteno: 450 | Diskuse

Marie Voříšková

Pes.

Rudolf Steiner, zakladatel antroposofické medicíny, tvrdil směle, že ve zvířecí říši se duch učí rychlosti a fyzické síle, aby pak okusil vývoj šlechetného lidství... že zlo má úkol přivést lidstvo na vyšší stupeň, říkal přesně.

22.1.2019 v 16:49 | Karma článku: 18.55 | Přečteno: 379 | Diskuse

Tadeáš Firla

Dík za dar svobody - a co s ním?

Když prožíváme nějaké důležité změny v osobním životě, nebo v rodině, hledíme nostalgicky za sebe. Pokud pochopíme minulost, je naděje, že nový úsek života bude proměněn, obnoven, naplněn jiným obsahem, poznáním a vztahy.

22.1.2019 v 16:23 | Karma článku: 10.62 | Přečteno: 220 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 881

Právnička žijící a pracující v Praze. Na věci, na lidi i na sama sebe hledím s nezbytným nadhledem.Domnívám se, že humor je něčím, co činí naši existenci poněkud snesitelnější. Slovo pravdoláskař navzdory všeobecnému mínění nepovažuji za nadávku.

Najdete na iDNES.cz